Protože drtivou většinu dne trávíme „v hlavě“, tj. přemýšlením o pracovních úkolech a všedních povinnostech, nemáme čas sledovat tělo a skutečně vnímat, co se v něm v každém okamžiku děje. To je běžná realita.
Používáme tělo jako robota a výkonný aparát – teď mě přeprav z místa na místo, tady seď a pracuj, teď sněz tohle, tady posiluj s touhle činkou, teď mi dej trochu adrenalinu, teď spi.
Tělo nemá na vybranou, oddaně snáší a plní naše rozkazy a má tři hlavní mechanismy, skrze které ho umíme vnímat silně – RADOST, BOLEST a NEMOC. Ta první nám vyhovuje, těm druhým dvěma se snažíme vyhnout a moc se nám nelíbí.
Když se naučíme pravidelně se zastavovat, naslouchat svému tělu a respektovat jeho potřeby, uděláme si z něj skvělého parťáka a zminimalizujeme bolestné zkušenosti a nemoci.
Jaké výhody má vnímání potřeb a dobré ukotvení v těle?
Pozitivní důsledky jsou tak širokoúhlé, že ani není snadné je všechny popsat.
Když umíme dobře vnímat signály svého těla, tak:
- jsme automaticky v přítomnosti, neulítáváme a jsme bdělejší = přesněji vnímáme, co se kolem nás děje = jsme schopní lépe analyzovat a máme větší jasno v tom, co máme dělat, činíme lepší rozhodnutí
- máme mnohem blíž ke svému vnitřnímu středu, k intuici – ke zdroji pravdivých informací, kdy VÍME, jak se v životě/situaci/okamžiku rozhodnout
- jsme čitelnější pro druhé lidi – méně se nám stává, že se na nás „lepí“ nevhodní lidé
- jsme čitelnější i sami pro sebe – máme jasno v tom, jaké jsou naše potřeby a kde leží naše štěstí
- jsme zdravější, čilejší a spokojenější
- vyzařujeme jasnější hranice – když se orientujeme ve svých potřebách a víme, co je pro nás dobré, známe i své hranice a nestává se nám, že lidé (včetně blízkých) „lezou“ do našeho osobního prostoru
No a teď – JAK NA TO?
Tvoř svým tělem radost.
Dotykem pravidelně oživuj své tělo, zkoumej, jaký dotyk se mu líbí, kde je lechtivé, kde je mu to příjemné, kde to není příjemné, kde necítí nic. Můžeš ho vědomým dotekem probudit, může znovu cítit. Dej lásku všem svým jizvám a necitlivým místům.
Zlom prokletí dnešní doby, kdy se často partnerské dotyky omezují na sexuální podtext. Nauč se mazlit sám se sebou i s partnerem naprosto mimo téma sexuality. Nevěř, že potřeba každodenního doteku a pohlazení patří jen dětem. Je vlastní nám všem, včetně mužů. Zaveď si doma „hladící hodinky“ – s partnerem, dětmi, domácími mazlíčky (a dělej to bez televize a telefonu v ruce).
Tvoř svým tělem život.
Zaskákej si, zaběhej, zatanči nebo jen zatřes pánví, dělej kroužky a volně dýchej. Použij své ruce, nohy či ústa – líbej, pískej, maluj, kresli, háčkuj, šij, zpívej, broukej, vař a peč, nabírej rukama vodu nebo hlínu, pracuj s květinami, stluč skříňku, vyrob šperk. Dělej cokoliv, čemu vdechneš „nový život“, převáděj do hmoty své myšlenky.
A hlavně – prostě jen DÝCHEJ. Nejsnadnější a nejrychlejší cestou do těla je DECH. Zastavuj pravidelně jakoukoliv činnost a na minutu se prodýchej s vědomým (ale uvolněným) soustředěním na každý nádech a výdech. Nezvedej u nádechu ramena nahoru, ale do šířky. Když dýcháš, představuj si, že tvůj hrudník je velký vějíř, který se rozevírá do šířky a zase zpět.
Co mám dělat, když to nejde?
Často se mě ženy ptají, co ale mají dělat, když nemůžou. Když na to není čas. Když jsou v práci a v kolektivu to nejde. Nebo když dítě něco požaduje hned teď a pořád. Nebo když už je volá lékař z kabinky a ony se bojí vyšetření. Prostě když ONI tlačí.
Víte, nejsou žádní ONI, co nám škodí.
Jsme jen my, kdo k tomu svolujeme.
Ano, nemáme vždy prostor odjet na 14 dní do Karibiku se uvolnit, ale i v kabince lékaře máme 5 sekund na slovo „okamžik, hned to bude“ a několik vědomých nádechů a výdechů pro spojení se svým tělem a vnitřní „dohodu“ o tom, že za sebou stojím a vnímám se. I v práci máme prostor se nadechnout a pobýt si chviličku ve svém vlastním intimním prostoru. Třeba i se zavřenýma očima nebo na záchodě.
Věřte, stačí 2 sekundy, abychom se dostali do jiného pocitu, abychom přehodili výhybku z pocitu bezmoci, že nemám na nic vliv, že nemůžu .. do vědomého rozhodnutí, co teď učiním.
A o tom to celé je.
